Cibule zimní Kaj

KAJ - poloraná odrůda s mohutnou natí určená na celoroční pěstování. Vybělená část stonku je velmi dlouhá (10 – 12 cm). Tmavé olistění a ostrý kontrast s vyběleným stonkem je základem špičkového úspěchu při svazkování.

Zimní naťová cibule je původem ze severovýchodní Asie. Mrazuvzdorná, dvouletá až vytrvalá cibule s jemnou chutí. Oproti cibuli kuchyňské má v nati 2x větší obsah vitaminu C. Využívá se celořočně  k řezu natě a jako velmi raná ladůdková cibule, vhodná ke svazkování. Díky obsahu fytoncidů a silic příznivě ovlivňuje trávení a obranyschopnost organismu. 

Česnek a cibule si jsou blízce příbuzní, oba pochází z čeledi liliovitých (liliaceae) a patří mezi cibulovou zeleninu. Jejich cibule obsahují z velké části podobné či stejné látky. Oba druhy v lidovém léčitelství patří mezi přírodní antibiotika a antioxidanty. Obsahují sirnaté těkavé silice, enzymy, vitamin C, B1, B2, PP, glukokininy, sacharidy a minerální látky (vápník, sodík, draslík, fluor, železo), aminokyseliny, flavonoidy a fenolické látky.

Příznivě působí na střevní mikroflóru, působí protihnilobně a stimulují trávicí proces. Doporučují se i jako přírodní prostředek při oslabení imunity, řada prastarých receptů se zachovala a používá se dodnes. Při bolestech v uchu vložíme jemnou gázou omotaný stroužek česneku a bolest brzy pomine. Při nachlazení a bolestech v krku se zase s úspěchem používá cibulová šťáva. Syrovou cibuli nakrájíme na tenká kolečka a zakapeme medem. Po několika hodinách působení se vyloučí z cibule a medu čirá šťáva, kterou užíváme po lžicích. Působí lépe než kdejaké bonbony z lékárny.

Cibule je zelenina s největší spotřebou na osobu. Chuť je od nasládlé až po pálivou. Nejednu hospodyňku při loupání rozpláče, je to tím, že cibule uvolňuje málo stabilní kyselinu propenylsulfenovou. Bez cibule si snad nedovedeme představit žádné jídlo, je chutná v pomazánkách, na chleba, do marinád, na maso, do guláše, v omáčkách, do šťouchaných brambor, zelí. Jedná se o důležitou složku tradiční české kuchyně, zabíjaček, polévek.

Allium fistulosum L. / Cibuľa - sečka, zimná, celoročne na vnať

Cibule a česnek nejlépe rostou v lehčí hlinitopísčité půdě, která se dobře prohřívá a také snadno okopává, což je po vzejití či vysazení této zeleniny nezbytné. Trochu zvláštní postavení má pór. Je z celé skupiny nejnáročnější na obsah organické hmoty v půdě a potřebuje také více zalévat. Je to i tím, že jde o zeleninu s velkou nadzemní hmotou, na jejíž vytvoření potřebuje rostlina spoustu živin a vody. Pór tedy zařazujte na lépe vyhnojené pozemky s těžší hluboce zrytou půdou, ostatní cibuloviny se spokojí s pěstováním ve druhé či třetí trati. Nejméně náročná je pažitka, zimní či patrová cibule, které porostou na jakémkoli osluněném místě v užitkové zahradě. Zcela nevhodná jsou pro cibulovou zeleninu místa ve stínu se studenou a těžko obdělávatelnou půdou.

Cibuloviny potřebují půdu ve výborném stavu, nezaplevelenou. Samy mají malou krycí schopnost, úzké listy půdu nekryjí a je potřeba ji čas od času okopat a vyplít. Výhodné je proto pěstování cibulovin se zeleninovými druhy, které půdu kryjí - smíšený porost pak lépe hospodaří s vodou a lépe odolává plevelům. Dobrou kombinací je pěstování s polníčkem, hlávkovým salátem, mrkví nebo červenou řepou. Póru se navíc daří i s celerem a kedlubnami. Špatné sousedství vytvoří cibule s fazolemi, hráškem, košťálovinami, ředkvičkami a černou ředkví.

S výjimkou česneku, který se jako jediný pěstuje ze stroužků, máte u ostatních druhů na výběr, jestli je budete pěstovat ze semen nebo sadby, tedy ze sazečky u cibule a z předpěstovaných rostlin u póru. 

Cibuli dnes pěstujeme nejčastěji z časného jarního výsevu. Semínka vyséváme již počátkem března do brázdiček, do hloubky 2 - 3 cm. Vzdálenost řádků je ideálně  20 - 30 cm, v řádku jednotíme dle odrůdy a potřeby. Mladé cibulkynevyhazujeme jsou lahůdkou.

Ozimé odrůdy se vysévají v polovině srpna o 1cm hlouběji. Je lepší dodržet termín srpen / září (časné výsev způsobují vybíhání do květu, pozdní pak nedostatečný čas pro vyvinutí rostliny). Do zimy by měli rostliny dorůst na tloušťku 5 cm.

TIP: S výsevem v březnu je lepší počkat až opadnou silné mrazy, které by mohly poškodit rozklíčenou cibuli.  

Cibule se dá pěstovat i z tzv. sazečky - drobných cibulek. Tato varianta bývá oblíbenější, protože třeba u cibule zkrátí dobu pěstování asi o třetinu na čtyři až pět měsíců. Ovšem na výběr jsou jen základní odrůdy, jako je Všetana, Alice, Karmen či Štutgartská. Jestliže tedy chcete pěstovat nějakou neobvyklou variantu nebo novinku, je nutné použít osivo.

Sazečku vysazujeme na jaře, do řádků zhruba 20 - 30 cm vzdálených, s rozestupem cibulí 8 cm. V řádku dále jednotíme dle odrůdy a potřeby. Při výsadbě by špička cibulky měla vyčnívat nad povrch. Cibule ze sazečky jsou velmi rané, ale oproti setým cibulím mají horší skladovatelnost.

Zejména v době klíčení je nutná dostatečná závlaha. Zálivka je vhodná do poloviny července. Cibule není náročná na zalévání. 

Díky své krátké vegetační době cibuli ani nedohnojujeme, měla by si vystačit s živinami z dobře připravené půdy. V případě potřeby doporučujeme použít k přihnojení granulovaná hnojiva, která uvolňují živiny postupně a cibuli vyživují po celou dobu vegetace.

Z

Cibuli sklízíme ve chvíli, kdy se stonek ohne k zemi, a slupky na povrchu cibule zasychají. V závislosti na typu půdy cibuli jednoduše ručně vytahujeme, případně si pomůžeme podrytím vidlemi nebo rýčem.

Následně ji po menších svazcích sušíme na vzdušném místě. Cibuli sušíme s natí, cibule odstříháváme od natí až po důkladném zaschnutí. Natě ponecháme jen malý kousek a důkladně odstřihneme všechny kořínky. Sklizeň by měla probíhat za sucha, předejdeme tak zabahněným a špinavým slupkám. V oblibě jsou i česnekové nebo cibulové copy, ty se zapletou a cibule se z nich odstřihujeme podle potřeby. Pro tento způsob skladování stvoly samozřejmě nestříháme. Copy mžeme oživit i spletením spolu s letničkami a travinami určenými k sušení.