Šalvěj lékařská

ŠALVĚJ LÉKAŘSKÁ - vytrvalý až 1 m vysoký polokeř s metlovitě rozvětveným stonkem a oválnými našedlými listy. Vyrůstá ve velkých trsech. Snadno u nás přezimuje a v té době její nadzemní část zasychá. Šalvěj je možno pěstovat na balkoně či na okně, ale mnohem líp prospívá na zahrádce. 

K léčebným účelům jsou používány zejména listy (v čerstvé i sušené podobě), které je prý nejlepší otrhávat v době raného květu rostliny. Sušíme rychle ve stínu při teplotě do 35 °C. Dokonale usušené listy a stonky se lehce drolí.

Jako koření se šalvěj hodí k vepřovému, k divočině, nebo třeba ke králičímu masu. Je typická lehce pálivou, nahořklou chutí a co je hořké, to často pomáhá trávení, což je i u šalvěje pravda. Pozor však – šalvěje použijte jen trochu a to i do nálevu, jinak nepoznáte chuť samotného masa.

Šalvěj lékařská má dezinfekční a stahující léčivé účinky, usnadňuje hojení a účinně působí proti krvácení z dásní. Pomáhá hlavně při léčení zažívacích problémů, ale je také osvědčeným prostředkem na bolesti v krku a hnisavou angínu, snižuje hladinu cukru v krvi a používá se také jako podpůrný lék při cukrovce, řeší i potíže při klimakteriu. Ovšem pozor – nesmí se používat při suchém dráždivém kašli, neboť vysušuje sliznice a potíže zhoršuje.

Nejvýznamnější léčivé složky této byliny jsou hořčiny, třísloviny flavonoidy, estrogenní látky a také thujon, kvůli jehož vysokému obsahu by šalvěj neměli používat lidé trpící epilepsií a těhotné ženy. Šalvěj také snižuje tvorbu potu, slin a mateřského mléka, proto se používá i při odstavování dítěte. Odvar ze šalvěje se používá i jako dezinfekční a dezodorační prostředek při horečnatých stavech.

Jako koření se šalvěj hodí pro zvýraznění chuti masa a tučnějších jídel – usnadňuje jejich trávení.

Upozornění: Čaj pouze ze šalvěje není vhodné používat dlouhodobě!

Šalvěj lékařská / Salvia officinalis L.

Šalvěji vyhovuje slunné místo s neutrální až zásaditou štěrkovitou půdou. Zahradní zeminu proto vylehčujeme pískem, perlitem nebo drobným štěrkem. Vysadit ji můžete i na svažitá místa, ze kterých voda rychleji odtéká. Bylina vydrží na jednom stanovišti až deset let. Výsev ani předpěstování nejsou složité, protože semínka dobře klíčí, stačí je koncem března vysít do truhlíku a postavit je za okno. 

Na hnojení není šalvěj náročná, můžeme použít organické přihnojení. Výborné je zapravení zkompostovaného nebo sušeného granulovaného hnoje přímo do půdy okolo rostlin. Na podzim pak můžeme zeminu obohatit malým množstvím draslíku a fosforu, po zimě ledkem vápenatým. Podstatnou živinou šalvěje je vápník, kyselé půdy nesnáší.

Podobně jako třeba levandule i šalvěj potřebuje pravidelný řez. Platí stejná zásada: nikdy ji neřežeme na podzim, ale vždy na jaře. Řez nemá pravidla, děláme jej víceméně podle citu. V prvé řadě musíme odstranit suché nebo poškozené stonky, ostatní zakracujeme na výšku 20–40 cm od země. Záleží samozřejmě na tom, jaký druh máme a jaká je jeho finální výška. Většina vytrvalých druhů je mrazuvzdorných. Pozor ale na zimní vlhkost a riziko rozvoje hnilob.