Směs hořčice a řepky 25 kg

Směs hořčice a řepky je ideální spojení dvou rostlin pro zelené hnojení. Řepka i hořčice jsou oblíbené medonosné rostliny, které jsou zahrádkáři běžně používané na zelené hnojení. Rostliny rychle vytváří mnoho žádoucí organické hmoty. Zelené hnojení ze směsi hořčice a řepky je velice vhodné na záhony, kde se pěstovala nebo bude pěstovat kořenová zelenina (mrkev, řepa, celer, tuřín, ředkvička, křen, černý kořen).

Doporučené dávkování při výsevu 3 kg na 1800 m².

TIP: Jedním z důvodů proč jsou hořčice a řepka velmi užitečné nejen pro kořenovou zeleninu, ale také saláty, čekánku nebo brambory, jsou stále častěji se v zahradách objevující nepříjemní drátovci. Jedná se o larvy kovaříků, kteří se živí hlízami a kořeny rostlin. Tyto škůdce je na zahrádce třeba sbírat ručně nebo pro ně vytvářet pasti v podobě nastražených pochutin. Kdy na kraj záhonů sousedících s trávníkem se do hloubky 5 - 15 cm zahrabou kousky mrkve nebo rozpůlené brambory napíchnuté na hůlce a jednou za dva až tři dny je třeba návnady zkontrolovat a drátovce vysbírat. Zkuste tedy k záhonům mrkve, salátu nebo brambor vysadit hořčici či řepku. Tyto plodiny působí na drátovce toxicky.

Hořčici a řepku nesejeme před ani po plodinách z čeledi brukvovitých (zelí, kedluben, brokolice, květák, ale i roketa, ředkvička a řeřicha). Pěstujete–li hodně košťálovin doporučujeme Vám hořčici a řepku prostřídat i s dalšími druhy rostlin vhodných pro zelené hnojení (například aksamitník rozkladitý Ground Control, svazenka, hrách, lupina, měsíček lékařský, peluška, oves). Brukvovité rostliny jako je hořčice a řepka, které jsou používané pravidelně jako zelené hnojení by v tomto případě mohly půdu jednostranně unavit.

Hořčice a řepka jsou nenáročné rostliny. Jsou vhodné pro všechny typy půd, dobře snáší i pozdější výsevy. Daří se jim i v chladnějších a vyšších oblastech. Snáší i mírné mrazíky do - 2 °C. Rostliny vytváří hodně kořenové hmoty, která výrazně potlačuje růst plevelů. Současně se jedná o medonosné rostliny. V době květu lákají užitečné druhy hmyzu a nabízí tak potravu včelám, čmelákům i motýlům. 

Pro zapravení zeleného hnojení do půdy před zimou je nejlepší vysít do konce srpna. I na začátku září je to ještě možné, vzrostlé natě mohou i přejít prvními mrazíky, než je do půdy zapravíte. Pokud nestihneme na podzim rostliny včas zarýt, nic se neděje. Půda bude alespoň přes zimu chráněná před mrazem a rostliny zaryjeme brzy zjara, jakmile to počasí dovolí.

Hlavní výhody:

• zelené hnojení zvyšuje obsah humusu v půdě - náhrada za nedostatek chlévského hnoje

• kromě obohacení půdy o celý komplex živin zelné hnojení chrání dočasně odkrytou půdu před vysoušením sluncem, erozí větrem a vymýváním živin deštěm, příznivě ovlivňuje vodní i tepelný režim půdy

• rostliny půdu prokoření a oživí, zlepší její strukturu a prokypří ji, obohatí ji o cenný humus, prospívají užitečným půdním mikroorganismům

• mají i fytosanitární - ozdravné účinky, napomáhají odstranění půdní únavy

• potlačují růst nežádoucích plevelů, neboť jde o bujně rostoucí a vitální rostliny

• uznané certifikované osivo určené k zelenému hnojení v hobby kvalitě - nemořené

Upozornění: Tyto údaje jsou pouze informativní.

TIP: Po sklizni raných zelenin a brambor vyséváme například slunečnici (potřebuje k růstu alespoň 9 týdnů), svazenku, pohanku, hořčici, řepku, měsíček atd. Můžeme zvolit i různé kombinace a přebytky osiva zeleniny a vysít na zelené hnojení třeba salát, špenát, fazole, košťáloviny apod.

Zelenou hmotu posečeme v době květu, kdy je její obsah nejhodnotnější. Vikvovité rostliny v této době poutají nejvíce dusíku. Brutnák, svazenka, pohanka a další dávají potravu včelám, proto je můžeme nechat kvést co nejdéle. Nesmí však dojít k dozrání semen, která by posléze klíčila v době, kdy na záhonech chceme pěstovat zeleninu a nikoliv zelené hnojení.

Posečené rostliny ihned zapravíme do půdy, zoráme či zaryjeme. Pokud je předtím podrtíme například sekačkou na trávu, bude proces obohacení půdy probíhat lépe a rychleji.