Mrkev obecná Jolana F1

JOLANA F1 – poloraná mrkev typu Nantes s vysokou odolností k alternáriu - suchá skvrnitost listů mrkve. Má větší válcovité kořeny s velmi hladkým povrchem, perfektně probarvené. Nať je vyšší, pevná. Velmi vhodná odrůda pro mechanizovanou sklizeň.

Velmi vhodná odrůda pro přímý konzum, skladování a díky vyšší a pevné nati pro mechanizovanou sklizeň.

Poznámka: Suchá hniloba mrkve neboli suchá skvrnitost listů mrkve je nejvýznamnější chorobou mrkve, rozšířenou po celém světě. Příznaky na listech se ve větším rozsahu objevují až ve druhé polovině vegetace. Na nejstarších listech vznikají 1 až 2 milimetry veliké žlutohnědé skvrny se světlejším lemem. Skvrny se postupně zvětšují, splývají a tmavnou. Napadené listy žloutnou, hnědnou, deformují se a v pozdějších fázích jsou všechny listy, s výjimkou nejmladších („srdéčkových“), zcela suché a odumřelé. Porost vypadá jako spálený. Silná redukce listů má za následek snížení výnosů kořenů a i znemožnění mechanizované sklizně (rostliny není za co vytáhnout ze země). Napadené rostliny mají malé kořeny podstatně horší kvality. Pokud jsou napadeny mladé rostlinky (do 3 týdnů po vzejití) dochází k jejich úhynu. Základem ochrany jsou preventivní opatření jako je dodržování zásady střídání plodin, likvidace posklizňových zbytků, pěstování řidších výsevů na vzdušných a slunných místech, přiměřená závlaha a používání zdravého a nejlépe fungicidně mořeného osiva.

Mrkev typu Nantes - stále nejpopulárnějším tuzemským typem je mrkev typu Nantes. Jde o typickou karotku s pravidelným válcovitým kořenem a v zralosti tupým zakončením. Nejranější sklizně se svazkují, kořeny z pozdějších sklizní jsou vhodné na přímý konzum nebo zpracování. Na našem trhu jsou k dispozici desítky odrůd. 

Mrkev je skvělou zeleninou, která kromě samotné chuti také nabízí velké množství vitamínů a dalších tělu prospěšných látek. Má vysoký obsah provitaminu A. Je poměrně dobrým zdrojem vitamínů skupiny B a vitamínu C a E. Jsou v ní přítomny i všechny minerály a stopové prvky včetně železa. Z karotenoidů je nejvýznamnější betakaroten, který se v těle mění na vitamín A. Karotenoidy jsou nezbytné pro správnou funkci sítnice, a to zejména při nočním vidění nebo při slabém osvětlení. Pomáhají také udržovat kůži a sliznici v dobrém stavu. Obsažená vláknina skvěle podporuje činnost zažívacího traktu a skvěle čistí střeva. A jelikož mrkev i výborně zahání hlad, je skvělá při redukčních a odtučňovacích dietách.

Sto gramů mrkve (asi jedna středně velká mrkev) obsahuje tolik betakarotenu, že si z něj tělo vyrobí až trojnásobek doporučené denní dávky vitamínu A pro dospělého člověka.

Mrkev obecná / Daucus carota L.

Mrkev nejlépe roste v lehčí až střední, dostatečně hlubokou, dobře zpracované půdě. Na mělké nebo na podzim nedostatečně prokypřené půdy reaguje mrkev nevzhlednými, krátkými, často rozvětvenými kořeny. Velmi kvalitní kořeny získáme pěstováním na hrůbcích nebo v hluboce prokypřených půdách. Z pohledu umístění volte spíše slunečné a otevřené plochy.

V osevním postupu se mrkev zařazuje do II. tratě. Nesnáší čerstvý chlévský hnůj, na který reaguje praskáním a rozvětvováním. Půdu je však možné obohatit o živiny kompostem.

Při pěstování mrkve je také velmi důležité střídat a dodržovat alespoň 4letou přestávku mezi pěstováním zeleniny po sobě nebo po jiné kořenové zelenině. Na druhou stranu lze rostlinu úspěšně zasít do míst, která dříve zaujímala brukvovitá, cibulová a dýňová zelenina.

Podle použití mrkve a požadované doby sklizně volíme odrůdy i termíny setí - ranné a krmné odrůdy vyséváme co nejdříve na jaře, jakmile to stav půdy dovolí, odrůdy pro podzimní sklizeň a skladování sejeme podle ranosti až do půlky června, abychom předešli přezrání mrkví.

Mrkev dobře roste v chladnějším počasí. S výsevem semen můžete začít hned, jakmile se na jaře podaří půdu zpracovat. Semínka mrkve totiž přežijí vše. A vyklíčí, jakmile jsou k tomu alespoň trošičku příznivé podmínky. Mladé rostlinky mrkve nezmrznou, takže se nemusíte bát opravdu časného setí třeba již během února. A do skleníku sejte již v lednu.

Mrkev sejeme nejlépe každých pár týdnů, abychom měli vždy ke sklizni mladé kousky. Takže když vysejete první semena v únoru nebo březnu, další vysejte v květnu, další v červenci. A ještě jednou v září, tato přezimuje a velmi brzy zjara vyraší.

TIP: Semena mrkve můžete sít i v srpnu s tím, že mrkev necháte v záhonu i přes zimu a budete si ji brát během zimních měsíců. Pokud by měly přijít mrazy, stačí mrkev přesunout do skleníku, kde ji založíte do hlíny a kde bude stále dostupná, ale hlavně stále naprosto čerstvá.

Způsob výsevu je u mrkve poměrně důležitý. Ideální je zasít semena mrkve zhruba 1 cm do hloubky, do řádků vzdálených od sebe zhruba 35 cm, nebo do dvojřádků, vzdálených od sebe 45 cm. Mrkev je v období klíčení citlivá na pravidelnost zálivky. V případě, že dojde k hustému výsevu mrkve, je nezbytné ji po určité době důkladně vyjednotit.

TIP: Hned po výsevu se vyplatí překrýt záhony mrkve netkanou bílou textilií. Ta jednak udělá lepší mikroklima, zabrání přílišnému vysychání zeminy, ale také ochrání výsevy proti škůdcům, zejména z řad dřepčíků, pochmurnatek a plzáků.

Po vzejití semen tedy začněte pravidelně kypřit prostor mezi řádky a sazenice postupně jednoťte, abyste dosáhli co nejvyšší a nejkvalitnější úrody.

TIP: Pokud máte na zahradě spíše těžší půdu, může Vám při pěstování mrkve pomoci tzv. hrůbkování. To trochu připomíná přihrnování půdy k bramborám. Rozdíl je v tom, že hrůbky pro pěstování mrkve se připravují ještě před výsevem, nejlépe 2 - 3 týdny předem, aby půda dostatečně slehla. Při přípravě hrůbků půdu nejdříve dobře zryjte a přidejte uleželý zahradní kompost. Následně hráběmi vytvořte hrůbky vysoké přibližně 10 cm a široké maximálně 40 - 50 cm. Tedy tak, aby následně při péči o ně nebylo nutné na nich stát. Horní část hrůbků nebude špičatá, ale rovná. Do takto připraveného hrůbku se vysévají dva, maximálně tři řádky mrkve.

Mrkev má speciální požadavky na závlahu. Jednak ji musíme sít do vlhké zeminy a hned po vysetí ji důkladně zalévat. Ale se vší opatrností, aby jste si nevyplavili mělce zasetá semínka. Pokud zaléváte z konve, vždy si nasaďte kropičku. A když zaléváte z hadice, berte rozprašovač a zalévejte tak, aby voda stříkala nejdříve nahoru, pak teprve volným pádem padala co nejvíce kolmo, v podstatě simulujte déšť. Tímto postupem semínka nevyplavíte.

Mrkev vzchází velmi dlouho, i tři týdny. Neztrácete proto hlavu a pokračujte v zalévání, aby semínka nezaschla. To platí zejména u výsevů letních a také u výsevů do nádob.

U mrkve je velmi důležité dělat zálivku důkladnou, avšak méně často. Proč? Protože kořínky mrkve mají speciální požadavky na vodu. Jestliže je voda v hloubce, tedy je půda dostatečně prolitá, mrkev si pro vodu sahá dolů, proto i kořen roste rovnoměrně dolů a nevětví se. Pokud je voda jen na povrchu, po malém zalévání, tak je mrkev nucená si pro ni sahat v horní části. To ve výsledku znamená, že mrkev bude větvit kořeny a že v horní polovině kořenů bude i mnoho vlasových kořenů. Spousta vlasových kořenů navíc ztěžuje skladování a rozvětvené kořeny jsou nepraktické i pro další zpracování mrkve.

Mrkve mají rády půdu dobře zásobenou humusem a živinami, ale nesnášejí čerstvé hnojení chlévským hnojem. Před výsevem je proto vhodné mrkvi dopřát přihnojení formou dobře uleželého zahradního kompostu, který při přípravě záhonu zapracujete do půdy.

Mrkev si ukládá dusík do kořene, což je důvod, proč ji není nutné, ba ani vhodné přehnaně hnojit. Navíc, pokud berete mrkev ze záhonu v jarních měsících, na podzim nebo i během zimy, jděte si pro ni raději po poledni, kdy mrkev spotřebovala většinu dusíku, který si nabrala během dlouhé noci. Tohle pravidlo platí obecně u veškeré kořenové a listové zeleniny. U plodové nikoliv, do plodů si rostliny totiž dusík neukládají, nemělo by to smysl.

Mrkev bývá napadána chorobami, ke kterým patří různé hniloby a plísně, někdy i skvrnitost. Většinu z těchto chorob nelze v jejich průběhu ovlivnit bez použití chemického prostředku, ale dá se jim účinně bránit preventivně. Správnou zálivkou - nepřemokřovat, nechávat záhon vyschnout, dostatečnou vzdušností - včas jednotit, u hustších porostů pravidelně obírat staré a zasychající listy. Důležitá prevence je i ve střídání záhonů.

Mrkev má naštěstí takové škůdce, které můžeme dokonale ošálit. Ošálený škůdce mrkev nenajde a tak ji ani nenapadne. Nejčastěji se na mrkvi objevují mšice. Ale ty jsou sem zavlečeny mravenci, takže přednostně likvidujeme mravence. Pak můžeme likvidovat mšice, a to buď jen oplachem, když je mšic málo nebo postřikem. Proti mšicím můžete aplikovat již při prvním výskytu ekologický přípravek Rock Effect – nejenže přítomné mšice zahubí, ale ošetřené rostliny dalším škůdcům nebudou ani chutnat. 

Dalším škůdcem je pochmurnatka, která v kořenech vyvrtává nechtěné chodbičky. Aby ale pochmurnatka mohla na mrkev zaútočit a naklást sem svá vajíčka, musí mrkev nejdříve najít. K tomu slouží již jednou zmiňovaná netkaná bílá textilie. Když pochmurnatka mrkev nenajde, nemůže ji poškodit. Stejné je to s dřepčíkem.

TIP: Pochmurnatku lze také zlikvidovat již na jaře dusíkatým vápnem.

Významným škůdcem mrkve je i slimák nebo plzák. Proti nim se dá aplikovat přírodní posyp z modrých granulek ND Ferramol.

Mrkev sklízíme celou, vytáhněte ji ze země, v těžších půdách si můžete pomoci rýčem nebo rycími vidlemi. Středovou mladou nať můžete využít do salátu, pomazánky nebo do polévky, kořen dle potřeby. Mrkev můžete sklízet tempem, jakým chcete, není nutné sklidit celý záhon najednou. 

To uděláme až při pozdní podzimní sklizni, kdy mrkev přemístíme do sklepa nebo do skleníku či pařeniště. Zde ji pak najdete po celou zimu čerstvou a křupavou.