Ředkvička Primara F1

PRIMARA - velmi raná hybridní ředkvička se středně velkými bulvičkami určena pro polní pěstování a jarní přirychlování. Vzhledem k odolnosti k vybíhání je vhodná i pro podzimní pěstování. Optimální velikost bulviček je 4 - 5 cm, mají velmi intenzivní tmavě červené zabarvení, vynikající vnitřní struktury. Tmavě zelené, pevné, středně dlouhé listy jsou velmi dobrým předpokladem ke svazkování. 

Za pozitivním účinkem ředkviček na naše zdraví stojí velký obsah vitaminů B a C, které zlepšují obranyschopnost organismu, kyseliny listové jež má vliv na správné dělení buněk a krvetvorbu, podílí se na dobrém stavu nervové soustavy včetně emočního zdraví, také obsah draslíku, který podporuje činnost srdce, vápníku důležitého pro správný růst a pevnost kostí a karotenu, který zlepšuje zrakové schopnosti. Ředkvičky jsou také ceněny pro v nich obsažené sirné silice, jež hubí střevní plísně a bakterie.

Ředkvičky vylepšují peristaltiku střev, působí proti vzniku ledvinových a žlučových kamenů, uvolňují hleny při katarech horních cest dýchacích a značně snižují cholesterol v krvi. Je také prokázán jejich pozitivní účinek při redukčních dietách - obsahují totiž jen velmi málo tuku.

Ředkvička / Raphanus sativus L. var.

Ředkvičky jsou na půdu nenáročné, mají rády lehčí, kypré půdy s dostatkem živin. Před výsevem doporučujeme provést prokypření a přidat kompost, který půdu zlehčuje a díky vysokému obsahu užitečných mikroorganismů napomáhá jejímu zahřívání. 

V osevním postupu se ředkvičky zařazují do II. tratě. Nesnášejí čerstvý chlévský hnůj, který způsobuje pálivost, červivost a praskání bulviček. 

S výsevem ředkviček do teplého pařeniště nebo skleníku můžete začít již zhruba od poloviny února. Mezi jednotlivými řádky nechte vzdálenost 15 - 20 cm a semena ředkviček sejte přibližně 0,5 - 1 cm pod povrch půdy, minimálně 3 cm od sebe. Po vzejití osiva mladé rostlinky dovyjednoťte na 3 - 4 cm a půdu udržujte mírně vlhkou. 

Od března můžete, pokud počasí dovolí, vysévat rané otužilé ředkvičky, přímo na venkovní záhony. Teplota půdy, která je pro úspěšné klíčení zásadní by měla mít více než 5 °C. Venkovní záhony se vyplatí chránit pomocí netkané bílé textilie.

TIP: Při jarních a podzimních výsevech, kdy může teplota nečekaně klesnout, mějte vždy po ruce bílou netkanou textilii, kterou výsevy případně zakryjte.

Aby byly bulvičky šťavnaté a jen mírně štiplavé, potřebují pravidelnou zálivku, přemokření po přísušcích zvyšuje riziko praskání. Nepravidelná závlaha také zvyšuje „ostrost“ chuti. Pravidelná zálivka také zabraňuje napadení ředkviček dřepčíkem. 

Hnojení rychle rostoucí bulvy nepotřebují, je však třeba je zaset do kvalitní, kompostem obohacené a na humus bohaté půdy. 

V přehuštěných výsevech se rozvíjí houbovitá choroba krčků semenáčků známá také jako padání klíčních rostlin. Napadený krček hnědne a rostlinky odumírají. Výsev proto nepřehušťujte, zakládejte jej řídký a udržujte jen mírnou vlhkost. V suchém období zalévejte pravidelně menšími dávkami vody. Černání kořene se objevuje u pozdních podzimních výsevů. Poškozený kořen je měkký a rozpadá se. V rámci prevence pravidelně střídejte záhony, kam semena ředkviček vysejete.

Nejčastěji se na ředkvičce vyskytují dřepčíci a květilky. Brouci dřebčíků vyžírají typické otvory na listech a mohou vzcházející porost úplně zničit. Naproti tomu larvy květilek tvoří chodbičky v bulvičkách a čímž je znehodnocují. Rostlina se napadení květilkou brání tvorbou hořčin, jinak sladká dužina kořene se tím stává téměř nepoživatelnou. Zachytit nálet květilky v letních měsících je prakticky nemožné. Proto se doporučuje pěstovat ředkvičky pod netkanou textilií, která mechanicky zabrání muškám květilek v nakladení vajíček a také brání požeru dřebčíků. Z chemické ochrany je u ředkviček proti dřebčíkům povolen přípravek Karate se ZEON technologií 5 CS. Je však nutné dodržovat předepsanou ochrannou lhůtu. 

Pokud si přejete křupavé ředkvičky po celé jaro, sklízejte je včas a dosévejte nové každý týden či dva. Pokud si přejete chutné ředkvičky po celé léto, v druhé půli jara sejte letní odrůdy, které jsou odolnější vůči vybíhání do květu a dřevnatění.