Řepa salátová Bikores

BIKORES - jasně červená kulatá řepa, odolná k vybíhání do květu, vhodná k výrobě barviv a šťáv.

Řepa salátová / Beta vulgaris L. var. conditiva Alef.

TIP: Z hustého výsevu koncem června až začátkem července můžete vypěstovat malé bulvičky "baby řepu" vhodné pro konzervaci vcelku. Vegetační doba je 60 - 120 dnů.

Řepa obsahuje důležité minerální látky jako draslík, hořčík, železo, jód, mangan, zinek, což ji mezi zeleninami řadí na jedno z předních míst. Bohatě je zastoupené i barvivo antokyan, které má autooxidační účinky, a betain, který spolu s ním pomáhá snižovat krevní tlak, pomáhají také při ateroskleróze a působí ozdravně na játra. Červená řepa patří na seznam deseti druhů zeleniny, které jsou nejbohatší na antioxidanty.

Řepa salátová / Beta vulgaris L. var. conditiva Alef.

Na našem území je možné vypěstovat červenou řepu prakticky všude, ale ideální je pro ni mírně zásaditá půda s dostatkem živin a pravidelným přísunem vláhy. Příliš jí nesvědčí půdy kyselé a štěrkovité. Nijak jí ovšem nevadí přímé slunce.

Je typickou rostlinou II. tratě. Nemá ráda čerstvý chlévský hnůj. Řepu je vhodné pěstovat po raných zeleninách hnojených chlévským hnojem, například po bramborách.

Semena červené řepy můžete vysévat od poloviny dubna do konce května. Z hustých červnových výsevů lze vypěstovat malé bulvičky pro konzervaci celých „Baby“ bulviček. Semena vysévejte v řádcích vzdálených zhruba 25 až 35 cm od sebe a do hloubky 2 - 3 cm. Po vysetí opatrně řádky přihrňte, přišlápněte a zalijte.

Po vzejití rostlin (doba klíčení je zhruba 10 dní) je třeba je vyjednotit, sazeničky protrhejte na vzdálenost  8 - 10 cm, aby se vyvinuly stejnoměrně veliké bulvy. Nechte ty s tmavšími lístky. Po několika dnech se opět podívejte na ty, které dorostly se zpožděním, opět je nutné výsev trošku upravit.

TIP: Řepné semínko je zvláštní tím, že z jednoho semínka vzejde rovnou více rostlinek. Ale protože řepa potřebuje ke svému růstu více místa, necháváme jen tu rostlinku s nejtmavšími lístky. 

Řepa není příliš náročná na zalévání, více vláhy potřebuje z počátku růstu, než pustí kořen hluboko pod zem, odkud si pak vytáhne vláhu i ve vyšším suchu. V případě potřeby, respektive delšího sucha rostlinu občas zaléváme. Půda ale nesmí být výrazně mokrá. Rovněž rostlina potřebuje pletí a kypření půdy.

Hnojení nutně rostoucí bulvy nepotřebují. V případě potřeby řepu během vegetace můžete přihnojit uzrálým kompostem nebo rostlinnými výluhy. Z průmyslových hnojiv můžete použít plné hnojivo s dostatečným obsahem bóru jako je Agro NPK. Měsíc před sklizní s hnojením přestaňte.

V případě řepy je nutné se organickým hnojivům vyhnout, neboť má řepa tendenci shromažďovat v kořenu v nich obsažené dusičnany.

TIP: V záhonu můžete řepu přihnojit zálivkou ze zkvašených slepičinců nebo ze zkvašených kopřiv, ovšem jen v první třetině doby růstu. Později už ne, příliš mnoho dusíku by se totiž uložilo do kořene (bulvy).

Z chorob stojí za zmínku skvrnatička řepná, která jde jak na řepu, tak i na mangold. Poznáme ji na listech podle toho, že se na nich objevují fialové až šedé skvrny, a jejich prostředky často vypadávají, takže listy jsou ve výsledku děrované.

Proti této chorobě se dá bránit jen střídáním záhonů, kdy na stejné místo vysejete řepu nejdříve po třech letech, raději i s delším intervalem. Napadené listy hned likvidujeme, nenecháváme je ani na rostlině a ani v záhonu. Choroba se totiž šíří výtrusy.

U červené řepy je nutné se průběžně věnovat kontrole listů, ze spodní strany. Sem si totiž mravenci rádi přinesou mšice a chovají si je tu. Když odchytíte mravenčí farmu v době, kdy ji teprve zakládají, snadno odstraníte farmu i následky. V opačném případě přijdete o spoustu čerstvých a šťavnatých listů, řepa také hůře poroste.

Na červené řepě si rádi pochutnají i maločlenci, kovaříkovití brouci, háďátko nebo dřepčík. Ochrana má smysl jen proti dřepčíkům, a to překrytím bílou netkanou textilií a dostatečným vlhčením zeminy, protože dřepčík nerad vlhko. Ostatní hmyz se hubí insekticidy, což ale v podmínkách domácí zahrady nemá smysl. Pokud budete červenou řepu pěstovat mezi ostatními plodinami, zmínění ostatní škůdci se k ní ani nedostanou.

Letní sklizeň řepy se sklízí během léta, pozdní je potřeba sklízet před příchodem prvních mrazů. Pokud máte rádi malé bulvičky, stačí řepu sklidit dříve, pokud raději větší bulvy, sklízejte řepu v obvyklou dobu. Při samotném sklízení řepy je třeba řepu vykopat celou i s kořenem. Při vykopávání dávejte pozor, abyste bulvu nepoškodili.

Nať následně odkruťte nad bulvou (několik centimetrů), v žádném případě ji neodřezávejte nebo neodstřihujte přímo nad bulvou. Mladou nať můžete použít na salát, chléb nebo k dochucení polévky. Bulvu očistěte od zeminy a před zpracováním ji nechte venku pár hodin vydýchat. Až ji přinesete domů, seřízněte vršek, a ten položte na misku s vodou. Seříznutý vršek řepy vám vyžene ještě spoustu malých svěžích lístků, pro které jistě najdete skvělé uplatnění. Spodní část bulvy normálně spotřebujte.

Červenou řepu můžete však i sušit, mrazit nebo zavařovat. Možností uskladnění je spousta, je to v podstatě obdobné jako například u mrkve.

Pokud máte v úmyslu řepu, respektive její bulvu nějakou dobu skladovat, pak platí následující. Listy odkruťte rukou zhruba dva až tři centimetry nad bulvou, zpomalíte tak její sesychání. Bulvu očistěte a případně osušte, nechte ji venku pár hodin vydýchat a následně uskladněte. Skladujte ji v chladném prostředí (sklep), a to ideálně v písku.