Zelí hlávkové Zora

ZORA - standardní odrůda pro nejranější polní pěstování v intenzivních zelinářských oblastech. Hlávka je téměř kulovitá, dobře uzavřená, světle zelená, křehká, lesklá, na řezu žlutá, okraje prozelenalé. Vnitřní košťál je středně vysoký. Hlávka je při přezrávámí citlivá k praskání. Vysoce odolná k vybíhání do květu.

Rané zelí Zora je ideální k okamžité konzumaci nebo ke krátkodobému naložení, například jako pickles, tedy se solí, pozdní zelí je nejlepší pro kvašení a další způsoby nakládání.

Vegetační doba odrůdy Zora je 115 - 120 dní, hlávka dorůstá do hmotnosti 550 - 800 g. Ze 100 m² lze sklidit 350 - 400 kg zelí.

Zelí není jenom červené a bílé, nebo rané, polorané či pozdní. Jednotlivé kultivary se liší jak délkou vegetace, tak také kvalitou narostlé hlávky. Pozdní zelí sklízené na podzim je kompaktní, hlávky jsou plné listů, jsou těžké a výnos z nich je opravdu velký. Zelí rané nebo polorané má hlávku méně hustou, o to ale šťavnatější a s jemnějšími listy.

Zelí možná není tou nejkrásnější zeleninou, za to je velmi bohaté na mnoho pro tělo důležitých látek, díky kterým se budete cítit silní a zdraví. Aby si zelí zachovalo co nejvíce prospěšných látek a vitamínů, je dobré konzumovat ho v tepelně neupravené nebo kysané podobě. Zelí je bohaté na vitamín C, který je důležitý pro naši imunitu, zdraví kůže, cév, kostí a zubů, ale také třeba pomáhá bojovat proti únavě. Už jeden šálek zelí Vám ze ¾ pokryje jeho doporučenou denní dávku. Dále v něm jsou obsaženy vitamíny skupiny B a řada látek, které působí podpůrně v boji s rakovinou či zmírňují účinky chemoterapie, jako například sulforafan. Obsahuje také méně známý vitamín U. Ten je zejména protialergenní a podporuje metabolismus žaludeční sliznice. Díky vysokému obsahu rozpustné i nerozpustné vlákniny pomáhá zelí při trávení a vylučování. Naleznete v něm vitamin K, který hraje roli ve správném srážení krve a pomáhá udržovat pevnost kostí, ale i minerály jako draslík, vápník, fosfor, síru, hořčík či fluor. 

Zelí pozitivně působí na imunitní systém, zlepšuje krvetvorbu, uklidňuje nervovou soustavu, snižuje cholesterol a cukr v krvi, působí proti bakteriím, pročišťuje střeva, je velmi vhodné při léčbě dny či při onemocněních srdce a ledvin a dokonce prý zvyšuje libido. Díky vysokému obsahu vlákniny se zelí doporučuje i v různých dietách. A jedna perlička na závěr. Košťál obsahuje 3x více živin než samotné listy. Takže nevyhazovat!

TIP: Čerstvá šťáva z bílého zelí uklidňuje žaludek, působí proti kašli a pomáhá při léčbě žaludečních vředů a dvanácterníku. 

Hlávkové ​zelí, které se řadí mezi superpotraviny se snadno pěstuje, je výživné a chutné. Můžete si vybrat z mnoha různých druhů v různých tvarech, velikostech i barvách pro sklizeň v každém ročním období. Zelí je velmi všestranná zelenina a v kuchyni jej můžete použít syrové na odšťavnění, do zeleninových salátů nebo jako přísadu do vydatných zimních zeleninových polévek, dušené jako přílohu k masu, nebo naplněné masem či rýží jako závitek. Zelí si můžete také naložit a nechat vykvasit. Kvašené zelí je nejlépe jíst jen tak, opět jej můžete použít do salátů, jako přílohu nebo jako přísadu do polévek a omáček.

Zelí hlávkové / Brassica oleracea L. convar. Capitata (L.) Alef.

Zelí se nejlépe daří na hlinitých, úrodných půdách s vysokým obsahem živin. Jelikož jsou všechny brukvovité zeleniny velmi náročné na živiny je vhodné záhon před výsadbou obohatit o kompost. Pro rané odrůdy zvolíme lehčí půdy, pro zelí pozdní a skladovatelné půdy těžší, s pH v rozmezí 6 - 7. 

Rané odrůdy doporučujeme pěstovat z předpěstované sadby, pozdní můžete vysévat také přímo na stanoviště.

TIP: Zelí se dobře daří v blízkosti aromatických bylinek, které mohou pomoci odpudit nežádoucí škůdce a zlepšit chuť hlávek. Zkuste zasadit poblíž šalvěj nebo rozmarýn, abyste pomohli odradit běláska zelného.

V osevním postupu zelí řadíme do I. tratě, takže místo, kam jej dáváme, by mělo být na podzim vyhnojené kvalitním kompostem nebo uleželým hnojem. Jestli vyhnojeno nemáme, dáme při výsadbě pod sazeničky organické hnojivo. Vhodná předplodina je kořenová zelenina, luskoviny, rajčata či papriky. Vyhýbejte se záhonům po brukvovité zelenině.

Semena zelí můžete zasít přímo na záhon a nebo si je předpěstovat doma. Při předpěstování sadby můžete semena vysévat již od února do sadbovače nebo truhlíku s kvalitním výsevním substrátem. Výsevní substráty jsou těmi nejkvalitnějšími, které se u nás prodávají. Jsou zásobovány správným množstvím hnojiva na alespoň čtyři týdny života sazenice - což pro předpěstování je tak akorát.

Semena zelí klíčí při 20 - 22 °C, dále pak rostliny dopěstujeme při teplotě 16 až 20 °C za 6 až 8 týdnů. Nesmíte vynechat přibližně týdenní chladové období po vzejití - jakmile narostou oba děložní lístky, snížte teplotu na 10 - 12 °C než se objeví první pravý lístek, kdy znovu teplotu zvednete. Bez tohoto opatření bývají sazenice vytáhlé a nedávají kvalitní hlávky.

Zálivku semen doporučujeme zprvu vždy aplikovat formou rosení postřikovačem, kterým povrch rovnoměrně zavlažíte a současně omezíte riziko vyplavení semen či poškození klíčků na minimum. Výsevy pravidelně rosíme a kontrolujeme stav substrátu či zeminy, zda potřebuje zalít. Pro klíčení bude dostačovat rosení. Teprve později, až sazeničky budou mít vlastní kořínky, bude nutné přikročit k občasnému zalití.

Pozor na nízké teploty ve fázi 3 a více pravých listů, protože by mohlo dojít k jarovizaci rostlin, které pak namísto tvorby hlávek vykvétají. Při úspěšném předpěstování získáte sazenice, které mají rovný, krátký a pevný stonek a 5 až 7 pravých listů.

Od března je možné začít s přímými vysevy ve skleníku, od dubna pak na záhon - vždy záleží na konkrétní odrůdě.

Předpěstované sazenice zelí k vysázení mají rovný, krátký a pevný stonek a pět až sedm pravých lístků a měly by být dobře prokořeněné. Před samotnou výsadbou předpěstovaných sazenic je třeba je ještě otužit. Je nutné, aby si zvykli na venkovní podmínky, zejména na teploty. Nejlepší řešení je použití mini pařeniště nebo skleněné clony. Postupně prodlužujte čas, který sazeničky budou trávit venku.

Zelí sice není náchylné na mrazíky, ale také mu vyloženě neprospívají. Venku jej můžete pěstovat od začátku května, když ale počkáte až po zmrzlých mužích, uděláte lépe.

TIP: Rané zelí do sponu 30 x 40 cm, zelí pro nejpozdnější sklizeň v říjnu až na vzdálenost 50 x 50 cm.

Při výsadbě na konečné místo rozmístěte jednotlivé rostliny do sponu dle odrůdy, abyste získali velké hlavy. Pokud dáváte přednost mini zelenině, můžete je zasadit blíže, klidně ve vzdálenosti 15 - 25 cm od sebe, protože vzdálenost mezi jednotlivými rostlinami ovlivňuje velikost hlav.

Zelí ke svému růstu potřebuje dostatek vody, vyžaduje častou a pravidelnou zálivku po celé vegetační období. Zvláště v době, kdy zelí tvoří hlávky, vyžaduje stálý, rovnoměrný přísun vlhkosti, na což je třeba dbát zejména za suchého a teplého počasí. Pokud půda vyschne a poté přijde vydatný déšť, žíznivé hlávky pukají. I zálivka by proto měla být častá a mírná - za sucha každé hlávce denně dopřejte půl litru až litr vody. Vždy dbejte však na to, aby voda směřovala pouze ke kořenům, ne na list.

V propustné zemi zalévejte většími dávkami, v zemi jílovité menšími. Případné přelití poznáte díky zahnívání spodních listů, dlouhodobé přelévání vede i k uhnívání hlávek vevnitř.

TIP: Pro udržení rovnoměrné vlhkosti je ideální mulčování půdy kolem hlávek.

Hnojení je předpokladem dobré úrody. Košťáloviny odčerpávají z půdy velké množství živin, které jsou pro pěstování zelí, květáku, brokolice a dalších brukvovitých nezbytné. Zelí stejně jako květák je typickou rostlinou I. trati, proto se sází na záhony do nichž byl na podzim zapraven uleželý hnůj nebo kompost. Dostatek živin je zásadní pro jeho úspěšné pěstování. Živiny by se měly dodávat i během vegetace. Ideální jsou síranová hnojiva, která neobsahují chlór.

Pokud byl záhon na podzim dobře vyhnojen, není nutné se z počátku vegetace o hnojení starat. Rané odrůdy nemusíte v takovém případě hnojit vůbec. Odrůdy polopozdní a pozdní je nutné během léta přihnojovat, aby byly schopné vytvořit kvalitní a velkou hlávku.

TIP: Při podzimní hnojení záhonu pro zelí na nadcházející sezonu je potřeba do půdy zapravit chlévský hnůj (okolo 4 až 5 kg/m²), případně kvalitní kompost, u kterého ještě mírně zvýšíme dávku. Chlévský hnůj můžete nahradit sušenými organickými hnojivy. K němu přidáme superfosfát a síran draselný. Síranová forma je pro brukvovité zeleniny nepostradatelná, protože pro tvorbu řady typických obsahových látek síru právě využívají.

Dávka dusíku závisí na délce a předpokládaném výnosu kultury, u raného zelí postačí 10 g, u kruhárenského zelí až 20 g čistého dusíku na m². Samotným hnojem v dávce 5 kg/m² dodáme zhruba ¾ této potřeby, zbytek dusíku rozdělíme na přihnojení tři týdny před výsadbou a ve fázi 9 pravých listů. Pro hnojení dusíkem je vynikající dusíkaté vápno, případně ledek vápenatý nebo močovina.

Vápnění je v půdách, které nemají samy o sobě vápenaté podloží, naprostým pravidlem. Postačí rozhodit před podzimní zaorávkou okolo 100 g/m².

Hlávkové zelí trpí běžnými chorobami, nejvíce je to hniloba nebo plíseň díky přemokření. Často také nádorovitost, která je způsobena nedostatečným střídáním plodin v záhonech. Nádorovitost podporuje kyselá půda, tu lze jednoduše snížit vápněním.

Hlavní zásadou při předcházení chorob je nesázet brukvovité rostliny na stejné stanoviště více let po sobě.

Častými škůdci na hlávkovém zelí jsou slimáci, mšice anebo bělásek zelný, nebo můra zelná. Jejich housenky jsou 4 - 5 cm velké a listy dokáží sežrat tak, že zůstanou jen silná žebra, čemuž se říká holožír. Dalším je Květilka zelná, ta napadá kořeny rostlin, kde vytváří chodbičky a může tak zcela zničit celou úrodu. Proti květilkám je možné bojovat i nahrnutím zeminy až ke kořenovému krčku.

Dalšími častými škůdci jsou dřepčíci. Největší škody způsobují na vzcházejících rostlinách jak u jarních, tak letních výsevů, kde vykusují do listů drobné okrouhlé dírky. Jsou spíše nepříjemní, než skutečně nebezpeční a však při silném napadení dokáží rostliny zcela zlikvidovat. Nemají rádi vodu, takže omezit jejich výskyt je možné pravidelným postřikem vodou anebo přikrytím netkanou textilií. Jelikož se jedná o brouky skákavé, můžete použít i lepové pasti, které umístíte do blízkosti rostlin. V případě potřeby můžete použít přípravek AGRO Karate Zeon.

Již naši předci věděli že bílé zelí umí pomoci s nemocemi a mnoha zdravotními neduhy.  Nejčastěji jej konzumovali na podzim a především v zimě, kdy byla čerstvá zelenina a ovoce nedostupné. Bílé hlávkové zelí je totiž velmi dobře skladovatelné a poměrně dlouho vydrží. Samozřemně velmi oblíbené bylo, a stále je, kysané zelí.

Výsevy jarních, letních a zimních odrůd zelí Vám mohou zaručit přísun čerstvého zelí po celý rok. Obecně jim trvá od dvou do pěti měsíců, než dosáhnou zralosti, v závislosti na konkrétní odrůdě.

Zelí sklízejte, když jsou hlávky velké a pevné. Pokud budete hlávku rovnou zpracovávat nechte široké vnější listy a ostrým nožem vyřízněte hlávku ze středu. Sklizené hlávky přemístěte co nejdříve na stinné místo nebo je přeneste rovnou domů, abyste zabránili vadnutí. Pro uskladnění sklízejte hlávky s několika vnějšími krycími listy, aby se nepomačkaly. 

TIP: Z raných odrůd můžete získat druhou sklizeň. Pokud při sklizni zralých hlávek ponecháte vnější listy a kořeny nedotčené, rostlina vytvoří několik nových hlávek. K druhé sklizni ponechte jen několik menších hlávek a až budou mít velikost zhruba tenisového míčku můžete sklízet. Po dokončení sklizně odstraňte celou rostlinu,

Pro uskladnění hlávkového zelí je ideální teplota 1 až 2°C a vysoká vlhkost vzduchu (95 %). Nejvhodnějším prostředím pro delší skladování je chladný a dobře větraný sklep. Vedle sklepních prostor můžete zelí uskladnit také v pařeništi nebo v zazimovací jámě v takzvaném krechtu. Krecht je jáma vykopaná v zemi určená pro každoroční uskladnění potravin, především brambor a kořenové zeleniny. Při uskladnění zelí v pařeništi nebo krechtu se hlávka ukládá i s kořenovými baly, které zahrnete zemí. Pařeniště nebo jámu přikryjete prkny a v případě mrazů balíky lisované slámy, listím nebo polystyrénovými deskami. Před založením zeleniny nezapomeňte odlomit velké okrajové listy. Takto uskladněné hlávkové zelí vydrží i několik měsíců 

TIP: Před uskladněním lze odstranit svrchní ušpiněné listy, ale hlávky se nesmí mýt dokud je nebudete připraveni zpracovat.

Hlávky můžete naporcovat nebo nastrouhat a zmrazit, nebo sterilovat či zkvasit na kysané zelí!

Kouzelné slovo zní "fermentace"
Zelí se odpradávna nechávalo fermentovat, byl a je to jeden z mála přirozených zdrojů vitaminů dostupných po celou zimu. Není to žádná věda. Zelí se musí nakrouhat na tenké proužky, prosypat solí a kmínem, někde se přidává podle zvyklosti kopr, křen, hořčičné semínko, cibule, česnek nebo jablko. Tradičně se kysané zelí připravuje v keramických nádobách, kam se pořádně napěchuje, aby se zamezil přístup vzduchu, a už se jen čeká, až dojde k tak zvanému mléčnému kvašení. Jde o kvasný proces bez přístupu vzduchu, při kterém bakterie začnou ze sacharidů vyrábět kyselinu mléčnou - přirozený konzervant, alkohol a plyny. Přítomné laktobacily jsou pro tělo zvláště přínosnými probiotickými kulturami. Tyto živé mikroorganismy při procesu kvašení tvoří enzymy zvyšující hladinu vitaminů.

Velice zdraví prospěšná je šťáva z kysaného zelí, které se přisuzují až zázračné účinky na náš organismus - pomáhá jej detoxikovat, je účinná při léčbě žaludečních a dvanáctníkových vředů. 

TIP: Kysané zelí bude při vaření měkčí a chutnější, když k němu přidáte jeden větší syrový brambor.